Sargas 6 Eva a ostatní.




Zajatá Eva Lelaasag byla černovlasá kráska z dobrého rodu, která sice zmámila nejednoho muže, ale její největším tajemstvím bylo, že o náklonnost mužů vůbec nestojí a její láskou jsou ženy. To tušilo a přijala jen hrstka jejich přátel a to byl klíč k její rozhodné až mužské povaze a to její život dost komplikovalo. Proto měla za manžela takového hloupého floutka Batista a nikdo nechápal proč mu jeho výstřelky a pitky neustále toleruje. Nejniternějším tajemstvím bylo však to. Že její milenkou byla sestra Evelína její zpovědnice, což by jí dovedlo na hranici, ať už obrazně nebo doslova. Protože postoj duchovních kteréhokoli oficiálního náboženství by byl v této otázce jednomyslný. Ale ona ráda riskovala vše a věděla zač a kolik se za štěstí v životě platí. Bratr Drozdinský byl zas velmi zvláštní duchovní vzdělaný ve všech vírách a rituálech náboženství Sargasu, Byl nehezký a přihrblý , a lidmi podceňovaný přestože se v neforemném těle skrýval bystrý a vtipný duch. A měl být spíše šaškem než duchovním. A pak jsem tu byl Já ten co je do té šlamastyky nechtěně dostal a byl pro ně jedinou nadějí a tak jsem se rozhodl, že pro ně musím něco udělat. Starý Lelasag byl pohřben bez poct co by mu náležely a jen za přítomnosti rodiny a bez své nejmilejší dcery Evy. Drozdinský zase živořil ve vlhké, smrduté kobce žaláře A tak usilovně jsem přemýšlel jak zabránit jejich utrpení. Musím tedy i já použít úskok a manipulaci, protože moje vydání by je stejně nezachránilo. Krucini jistě nepracoval sám a jistě se mne bude snažit odstřihnout od financí od mých truhlic plných oválných na šňůrky zavěšených Sarů a Vodních kamenů nesmírné hodnoty které vás ve velikosti nehtu na palci zajistí na celý život. Vodní kameny působí jako zesilovače schopností mysli a pomocí nich se dá sledovat mysl libovolného objektu pokud není zcela uzavřena. Ale já měl pro takový případ truhličku v úschově přítele Saniniho. S vodními kameny jsem již několikrát úspěšné pracoval a měl jsem za sebou některé úspěchy při identifikaci osob jejich záměrů , ale vyžadovalo to rituál s minimálně čtyř denní přípravou a na to nebyl poslední dobou čas a bylo by k tomu také vhodné médium , aby se vize upřesnili a ověřili nezainteresovanou osobou. Pasáček ovcí zase nebylo tak špatné zaměstnání. Josa se držel blízko ovcí co se pásli blízko lesa a měl nepříjemný pocit, že je z lesa cosi pozoruje. Do hlavy se mu vetřel neklid. Uvažoval , jestli ovce nezahnat do salaše na noc, když se náhle objevil měsíc. Bylo mu sotva dvanáct let a do školy toho mnoho nenachodil, protože jeho prací bylo pást ovce, ale zato měl mimořádný smysl proto vycítit nebezpečí dřív než se něco přihodilo a to mu již jednou zachránilo život, když tenkrát při požáru usedlosti přišel o svou matku. Jeho jediným příbuzným byl jeho strýc, co se snažil aby přežilo všech jeho šest dětí a o další hladový krk příliš nestál. Svého otce Josa nikdy nepoznal a matka se o něm moc nezmiňovala. To po té co byla propuštěna ze služby na Velihradě a přestěhovala se do podhůří do Mýta. Naštěstí nepřišla úplně bez peněz a žilo se jim až do její smrti docela dobře. Ani nevěděl proč vzal do ruky nezvyklou hůl z kovovou hlavicí a tělem z pěkného hladkého dřeva a prohlížel si rytinu na hlavici. Byla to prý jediná památka ne jeho otce, krom těch několika zlatých sarů co mu zbyli a co je měl ve zprávě jeho strýc. Zalitoval, že nezapálil oheň když s ním zatřásl záchvěv zimy. V tu samou chvíli se ovce začaly poplašeně tisknout k sobě a bečet. Než stačil zvednout hlavu mihl se stín směrem k němu a on instinktivně zvedl hůl na svou obranu. Jak ji stiskl v ruce na hlavici ozvalo se kovové cvaknutí a něco těžkého na něj dopadlo. Nemohl se pohnout a snažil se dostat z pod těžkého páchnoucího těla s drsnou kožešinou. Ano již měl být po smrti, vlkodlak skoro nikdy neminul svou oběť. Ale bylo slyšet jen chroptění a kvílení smrtelné křeče. Když se vysvobodil, vytáhl z pod velikého těla hůl a zjistil, že z konce trčí dlouhý stříbřitě se lesknoucí hrot zborcený krví. Vlkodlak ztichl a jeho oči vypoulené překvapením se jen zaleskly v měsíčním světle. Měla to být lehká kořist a on se měl nasytit a napít krve, ale štěstí mu nepřálo a on nalezl smrt v podobě postříbřeného hrotu panské hole. Hole, která dříve patřila tomu co stál za mnohým co se přihodilo zdánlivě náhodně, tedy samotnému Lordu Krucinimu.

O Blogu