Sargas 2 Zrada.



Když konečně nastalo to dlouho očekávané ráno zjistil jsem ,že jsem trochu zaspal. Rychle jsem se sám oblékl do svých nejlepších šatů, a připnul purpurovou stuhu odpovídající mému postavení v radě. Měl jsem v plánu prozradit, že jsem byl napaden sledovat reakce, až uvidí dýku, co mně měla zabít. Nedělal jsem si iluze, že jsem všeobecně oblíbený a že se mně někdo zastane, aby nesl svoji kůži na trh, ale o mazanosti plánu mých nepřátel jsem se přesvědčil až později. Ozvalo se zaklepání na dveře a věta“pane už je čas“ Vzal jsem si na sebe plášť co měl v kapse dýku zabalenou v kusu sametu a vykročil ze svých pokojů na rušnou chodbu Velihradského sídla. Přípravy zasedání byly v plném proudu a ve vzduchu byla cítit nervozita. Stovky sloužících se snažili co nejrychleji splnit své povinnosti co se zasedání ale i hostiny co měla následovat po konci všech jednání. Vyrazil jsem narychlo bez snídaně, proto mně přišlo v hod, když se na mne usmála jedna ze sloužících a rychle mně podala masovou roládu s kouskem chleba na malém talířku a pak její hnědé oči zmizely v davu. Když jsem se do ní chtěl zakousnout, našel jsem pod ní vzkaz na umaštěném papírku. Stálo tam: Gerry, nechoď dnes na radu, situace je vážná, jde ti o život. Podpis na vzkazu byl Přítel. Otočil jsem se a chtěl se někde na chvíli zastavit a rozmyslet jak reagovat. Ale tu mne za předloktí zachytila ruka ceremoniáře. A postrčila směrem do sálu.“ Začínáme, pane, prosím do sálu“ řekl Melodický mužský hlas a dveře za mnou zapadly, už nebylo úniku. Šoural jsem se ke svému místu ve třetí řadě a měl neblahé tušení, že něco není v pořádku. Připadal jsem si lapený a všiml si, že u vrat postává stráž velkými halapartnami a meči u pasu. Pochopil jsem, že sled událostí co mně měl varovat a já ho ve své naivitě ignoroval. Dnes povede jednání nejvyšší rady Sargasu předseda klanu Skal lord Jacomo Krucini. „Než začneme jednání, musím vykonat několik nezbytných opatření „ zatrylkoval a chladně se usmál směrem k zástupcům klanu Lesů. Jak jistě víte, tento rok předsedá Shromáždění Vládnoucích Klan Skal. A minulý rok to byl Klan Lesů, ale zdá se, že nechce předat vládu a že osnoval spiknutí, za účelem zbavit se nejvyšší rady Skal. Přičemž naznačil proříznutí hrdla. Ozvaly se výkřiky pobouření a pískot ze stran všech ostatních klanů. Nevěříte mi, zde je nezvratný důkaz? Stráže podléhající nyní představenstvu Skal na nás namířili své halapartny. „Po jednom je prohledejte, víte, co máte hledat.“ Bránit se by znamenalo podlehnout přesile a dýka proti halapartnám není rovnocenná zbraň. Hrubě mně postrčili halapartnou do středu sálu a strhli plášť, z kterého vyklouzla dýka a zazvonila o zem. Celé shromáždění náhle zmlklo a všechny oči se upřely na mne. Tak co Gerry kde máš svoje kumpány? Ty ti už nepomohou. Svého projevu se už nedočkáš, Tak blízko se Lordovi ze Skal už nedostaneš. Další dýky našli pod lavicí Bratra Drozdinského a v tlumoku Evy Lelasag. Největším překvapením bylo, když jsem se na dýku, co jsem měl v plášti podíval. Byla to má rodová dýka co se předávala po staletí v den dospělosti . Tedy nezvratný důkaz o svém majiteli. Nevzal jsem si dýku se Z na čepeli, ale někdo mně ji vyměnil a smysl důkazu se otočil proti mně. Past zaklapla. V tu chvíli se vedle mne ozvalo zaúpění a smrtelný chrapot a nejvyšší baron z lesů starý a moudrý Lelsag se sesunul k zemi. Všichni věděli, že jeho srdce je slabé a tak se všichni domnívali, že má svůj obvyklý záchvat. Zvednul jsem jeho hlavu ke mně a jeho oči se naposled vyčítavě podívaly do mých. Slabě hlesl“je to pravda?“. Jen jsem zavrtěl hlavou neschopný slova.“ Očisti jméno lesů „ řekl sotva slyšitelně a jeho oči se zakalily. Do očí se mně draly slzy smutku, vzteku i zahanbení. To bezvládné tělo mého přítele mně vyrvali z náruče a odnesli pryč a mne vytáhli, oddělili od ostatních. Mé druhy z rady Lesů čekal stejný osud jako mne a já na to neměl žádný vliv. Od osudného incidentu uplynulo jen pár minut už nás gardisté hnaly jako dobytek chodbami Sídla do podzemí protkaného bludištěm chodeb a snad přes desatero mříží. Za sebou jsem slyšel, jak zapadaly těžké dveře kobek a moji přátelé a známí mizeli v jejich útrobách. Nakonec jsem zbyl jediný se dvěma strážci s krutými odulými obličeji. Stráže mne hnali po schodech údery násad od halaparten a kopanci. A zahrnovali mne posměšky a pohrdáním jako někdo kdo získá nezaslouženě moc a může někoho pokořit víc, než se stalo jemu. Každou chvíli jsem čekal zákeřnou ránu od zadu, ale s posledním žďuchnutím do zad za mnou zapadly dveře s hlasitou ozvěnou. Stál jsem ve skoro temné cele, ozářené jen tenkým paprskem světla z výšky minimálně deseti metrů. Udělal jsem krok a pevná půda pod nohama zmizela, dopadl jsem tvrdě a za ozvěny smíchu strážných jsem ztratil vědomí.


O Blogu