Sargas 1 Útok bez varování.


Kráčel jsem jako již mnohokrát prostornou chodbou Velihradu toho pyšného sídla vládnoucích klanů. Byl jsem pohroužen do svých myšlenek a klenba mi vracela ozvěnu mých kroků, klap, klap, klap. V tom mi cosi přejelo přes obličej jakoby cár pavučiny a já se zastavil. A má ruka se znamením srpku měsíce na zápěstí se snažila ji odhrnout z obličeje. V ten okamžik se ozval tichý svist a do zárubně zdobených dveří se zapíchla jen na vlas daleko od mého hrdla dýka. Vše proběhlo tak rychle, že jsem ani nevykřikl, jen mně polil studený pot. Bleskurychle jsem se otočil, abych čelil útoku, ale naproti byla jen prázdná stěna bez oken a dveří a nikde se neozval nejmenší zvuk. Propátral jsem ji po celé myslitelné délce ale nikde nic co by stálo za pozornost. Nenašel jsem skryté dveře ani otvor, kterým by se dýka protáhla, natož možného útočníka. A tak jsem vyrazil rychle do bezpečí svých komnat v sídle Lesníků. Ale tento příběh vlastně začal již daleko dřív, než mne osud zavál do sídla vládnoucích Velihradu v Sargasu. Mám zde několik přátel, ale jistě jsem si udělal i pár nepřátel slibnou kariérou v oboru nemagických technik. Snad proto, že jsem několik z těchto vynálezů naučil vyrábět místního kováře Choseho a tak oslaboval vliv, který na lid měly magické techniky. Tento zručný muž je ještě upravil pro ty, co se denně plahočili na polích a dřeli v lesích, co patřilo jednomu ze čtyř klanů vládnoucích. Kdo nevládl magickými silami, či mocí byl podroben a neměl šanci rozhodnout o svém osudu, ani svobodně opustit místo jemu určené radou Vládnoucích klanů. Dokud vlálo na vlajkách veliké S složené z bílého a černého hada se spletenými ocasy na modrozeleném a hnědém pozadí, nemohl nikdo doufat ve velké změny, Bylo to pořád lepší, než dlouhé bezvládí kdy každý zabíjel každého pro cokoli, co by mu pomohlo ovládnout nějaký zpropadený kousek země, kde se každý sadistický hlupák s bandou hrdlořezů nazýval králem. Přemýšlel jsem komu, asi tak překážím, že se mne pokusil odstranit, a na pár adeptů jsem si vzpomněl. Samotný Krucini vládce Skalníků to být mohl ale ten, neovládá potřebné magické techniky přesunu předmětů. Má však na své straně pomocníky placené zlatem. Útok určitě neprovedl začátečník a dýka co mne chladila v kapse mého pláště mne minula, jen díky mému zaváhání na chodbě tohoto honosného sídla. Byla to běžná dýka jakých je tisíce, jen z velmi kvalitního materiálu, který nejevil nejmenší úmysl zrezivět a spodní straně u rukojeti ostří bylo malé zdobné zet. Opakoval jsem si zrádce, zloděj, zabiják, tak kdo to byl? Ale já nikoho z této iniciálou neznal a nic jiného neobjevil.Sargaský Velihrad stál na nevysoké skále provrtané už před staletími kilometry chodeb a sklepení se zásobami všeho co kraj nabízel. Jeho vysoké kopule, věže a prostorné sály se pyšně klenuly k nebi a jasně ukazovaly, kdo tu má moc. I já z počátku věřil, že po vítězství čtyřky nastávají lepší časy pro všechny a pracoval pro čtyřku ze všech sil. Já Geery, syn nevýznamného šlechtice, který byl kdysi vyhnán z hlavního města do svého odlehlého pohraničního panství ne příliš bohatší než jeho obyvatelé, jen s glejtem o vlastnictví slušného kusu půdy co nebyla jen samý kámen jako políčka pod horami. A to vše proto, že domovský klan Lesů povolil vymýcení části naší državy. Otec zahynul při bojích o Velihrad s bandou samozvanců a já zůstal sám. Byl jsem sice dědicem panství, ale nedospělým a o svá práva jsem se mohl přihlásit až později. Správce mého panství byl, ale čestný muž a věrně se staral o mé záležitosti, snad i proto, že mu otec věnoval nemalé provize ze sjednaných obchodů a on mohl dobře zabezpečit svou rodinu. Mladické nadšení už bylo dávno pryč a já pochopil, že ani cesta, kterou jsem pomáhal stvořit není ta, kterou jsem si vysnil a ozbrojenci co se dřív prali o každou píď země nyní slouží v armádách čtyř klanů a místo svojí vůle naplňují tu vrchnosti. A moje pozice ač se zdála pohodlná, vyžadovala poslušnost klanu, velkou finanční závislost zapovídala mně styk se ženami nižších stavů, abych se neposkvrnil a zachoval přísnou hierarchii společnosti. Já byl s mládí zvyklý se stýkat a hrát si s dětmi bez rozdílu. Pak však moje dětská přítelkyně Miranda dcera správce utonula při záplavách, když mi nikdo nepomohl při její záchraně a já brečel vzteky a bezmocí v koutě chlíva. Tehdy jsem si přísahal, že už nikdy nebudu tak slabý, abych znovu něco takového dopustil. Proto jsem po smrti svého otce začal studovat, daleko od domova, abych mohl být silný alespoň v něčem, když jsem byl fyzicky slabší než moji vrstevníci. A brzy si představený Kláštera všiml, že mám nadání řešit neobvykle magické i technické otázky a mnohokrát mně hájil před ředitelem, který mne vždycky podezíral z rouhačství, ne-li přímo z odpadlictví. Ale já studoval dávnou moudrost s nadšením a obdivem k jejím hlasatelům, kteří vždy říkali pravdu i když je to mnohdy stálo život. Jedinou cestu v před jsem viděl, v syntéze poznání a víry v univerzální zákony všehomíru a jejich uplatnění v životě všech co tvoří náš svět. A ten mně brzy začal prověřovat, jestli je to co se učím pravdivé a zda to umím používat i v praxi. Co podniknout dál? To byla otázka co mne trápila. Jednat hned nebo čekat do zítřka. Vypadalo to jako by nebezpečí pominulo a tak jsem nejednal okamžitě a to se mi opravdu vymstilo. Neplánoval jsem původně odvetu proti tomu neznámému útočníku, jen jsem uvažoval o tom, komu jsem zkřížil plány tak,že by mne chtěl odstranit. A zároveň se probíral se ve svém pokoji písemnostmi a účty správce Na Mýtě, jak starousedlíci nazývali naše nevelké panství. Připravoval jsem též svůj návrh reformy povolení užívání nemagických postupů pro nízké stavy. Kde jsem uvažoval, jak by se dalo pomoci od nelidské dřiny na polích a v lesích pomocí strojů navržených společností pro nemagické postupy. Na návrzích strojů pro orbu a senoseč jsem pracoval společněs Chosem který byl geniálním i kdyžnevystudovaným mozkem a jeho ruce dokázaly pravé zázraky. Žně by se takto zkrátily o čtvrtinu a nebylo by třeba stovky sekáčů a vše by se stihlo dřív, než přijdou bouřky, co nás připravily i o třetinu úrody. Budeme se radit se o věcech, které ovlivní příští rok všem v celém čtyřkrálovství Sargasu . A klany Skal, Pouště, Lesů a Vody se budou snažit obhájit své zájmy a dosáhnout dohody o rozdělení peněz a moci. A já se budu snažit, aby peníze přinesly ulehčení život těm chudým, s kterými jsem si kdysi hrával za humny, či pobíhal po lesích a cítil se tak šťastný. To synkové vyrostlí v blahobytu nikdy nepoznali a já poznal obě strany mince, bohatství i chudobu a oblíbil si život na hraně této mince. Bohatí nepoznali opravdové, nezištné přátelství ani chuť lesních jahod rozplývajících se na jazyku. Chudí ale neměli vzdělání, informace ani svobodu ve svých rozhodnutích. Mým heslem bylo“ Nepotřebuji nic, co nedokážu užít „a byl jsem tak sto poskytnout ostatním co já nepotřebuji a co mi přebývá. Doba dozrála k řešení a uvědomil jsem si, že je čas naplnit svoje poslání, ať už se to vyvine jakkoli. Ano myslel jsem na svoje odpůrce, ale nevěděl jsem, že nejsilnějším z nepřátel jsem sám sobě svou neopatrností. Donesly se ke mně znepokojivé zprávy o podivných zmizeních lidí z vesnic, co náleží k poddaným mého rodu. Někdo tato zmizení přisuzoval obrovským horským vlkodlakům, kteří se povážlivě stěhují z hor do údolí. Ale jelikož se nikdy nenašlo dost krve ani těla, nevěřil jsem těmto povídačkám. Ty by po sobě sotva uklízeli, místa svých činů. Leda že by někdo magicky ovlivňoval jejich mozky. Unaven přípravou a nejistotou zpráv Mýta jsem vykonal pár kroků večerní hygieny, vypil svou večerní medicínu a svalil se na postel. Zítra by se všichni zástupci tedy i já měli sejít ve velké kruhové síni a…. V tu chvíli spánek utnul vířící myšlenky.

O Blogu